V České republice vyrůstá řada dětí v rodinách gayů, leseb a transgender rodičů, které vznikly po rozpadu původního rodičovského páru. Ze zahraničních výzkumů vyplývá, že rodičovské kompetence nejsou závislé na sexuální orientaci a děti z homoparentálních rodin prospívají srovnatelně s ostatními. Přesto strukturální faktory a předsudky společnosti z těchto dětí činí skupinu vystavenou riziku sociálního vyloučení.

Situací dětí v nově vzniklých rodinách s rodiči stejného pohlaví se zabývá studie Sešívané rodiny: nový život zevnitř i zvenku, jejímiž autorkami jsou Mgr. Petra Kutálková, PhD. a Mgr. Magdalena Skřivánková.

Tato pilotní studie nabízí v České republice první nahlédnutí do života dětí a adolescentů z rekonstruovaných rodin, jejichž rodič je gay, lesba či transgender osoba. Zkušenosti dětí a jejich rodičů jsou doplněny o informace získané od pracovnic OSPOD, které se ve své praxi s homoparentálními rodinami či transgender rodiči setkaly. Závěry studie rezonují s poznatky ze zahraniční literatury.

Pro děti není v praxi problémem sama skutečnost, že jeden či oba rodiče jsou gayové nebo lesby, ale heteronormativní a v některých případech i homofobní klima v jejich okolí i ve společnosti. Děti jsou vůči těmto negativním projevům o to zranitelnější, pokud se s nimi střetnou v době, kdy dochází k rozpadu původního rodičovského páru, dále v pubertě a v dalších zátěžových obdobích.

Podle pracovnic OSPOD není skutečnost, že dítě vyrůstá v homoparentální rodině, sama o sobě ohrožující. Systémovou pozornost by si tyto děti však zasloužily s ohledem na heteronormativní klima ve společnosti a neinformovanost institucí o specifikách těchto rodinných uspořádání.

Homoparentální rodiny nejsou v České republice nijak viditelné jak ve veřejném prostoru, v reklamách, v televizních seriálech, tak i ve školních učebnicích. Veřejná prezentace různorodosti rodin (jeden rodič, stejnopohlavní pár, rekonstruovaná rodina apod.) by podle dětí, jejich rodičů i pracovnic OSPOD normalizovala různorodost rodinných uspořádání a učinila ji tak běžnou součástí společnosti. Reprezentace či prezentace LGBTQ osob či homoparentálních rodin v negativním světle jsou faktory, které vedou k posilování homofobie a sociálnímu vylučování LGBTQ lidí a jejich rodin ze společnosti.

Sdílení zkušeností a prostor, kde mohu bez obav klást otázky, je pro děti významnou potřebou, která je reakcí na heteronormativní klima ve společnosti. Děti z homoparentálních rodin mají mnohá společná témata, jako je např. coming out rodičů, strategie, jak bezpečně sdílet informace o své rodině s okolím, otázky týkající se vlastní sexuality či sdílení doporučení, jak se vyrovnat s homofobními reakcemi. Mnohé z dětí, i přestože pocházejí z velmi různých rodinných kontextů a netvoří rozhodně jednolitou skupinu, v některých částech života také hledají kontakty s dětmi či rodinami, které mají podobnou životní zkušenost.

Podle dětí by se v ČR měl otevřít prostor pro nějakou podobu peer-to-peer sdílení, na čemž by se některé z nich rády podílely.

Sama skutečnost, že rodičem/rodiči dítěte je gay či lesba, neznamená, že by dítě hůře prospívalo či mělo nějaký typ obtíží vyžadujících odbornou pomoc. I tyto děti se však mohou dostat do situace, kdy

nějakou formu podpory či poradenství budou potřebovat. Odborná pracoviště však nemají s podobnými případy zkušenosti. Sociální služby, které by mohly poskytnout dětem i jejich rodinám podporu, však nejsou vyhledávanou alternativou. Na rozdíl od zahraničí jen minimum pomáhajících pracovišť deklaruje svoji otevřenost diverzitě.

Život a problémy transgender lidí a specificky otázky rodičovství transgender osob jsou v České republice pro sociální práci novou oblastí. Podle zkušeností pracovnic OSPOD jsou však tématem, kterému by měla být věnována intenzivní pozornost zejména proto, aby také děti transgender rodičů měly přístup ke kvalitní odborné podpoře. V této oblasti informace i zkušenosti citelně chybí.