Téma genderově citlivého vyjadřování rezonuje jazykovou i queer komunitou. O jeho radikální podobě, jazyce, který se vyjadřování genderu snaží vyhnout úplně, jsem mluvil s Ade. Ade studuje jazyky a byl jedním z hostů diskuse o Ne/binární češtině, která proběhla v rámci letošního festivalu Prague Pride.

Co pro tebe znamená „nebinární čeština“?

Podle mě je jeden pohled takový, že nebinární čeština neexistuje. Na druhou stranu je to všechno, na co česky mluvící nebinární lidé přišli, že jim při vyjadřování vyhovuje. Byl bych rád, kdyby se v češtině podařilo vytvořit rodově neutrální standard. Mnoha lidem by to zmenšilo míru stresu během dospívání, když zjišťují, kdo jsou, a některým i po zbytek života. Teď máme dva rody. Prakticky v každé větě musíš tomu, s kým mluvíš, vyjádřit, kdo jsi. Všude tam, kde využíváme gramatický rod. V minulém čase, v podmiňovacím způsobu, přídavných jménech, zájmenech, podstatných jménech.

Já jsem ve dvanácti, třinácti letech začal pociťovat nespokojenost s vyjadřováním v mužském rodě. Od té doby mě tohle téma provází. Když se vyjadřuji mužským rodem, je to přetvařování. Implikuje to, že jsem muž, což není pravda.

Přesto mužský rod ve veřejném životě používáš. Proč?

Kdybych to nedělal, musel bych svoji existenci obhájit všem, koho potkám. Musel bych vysvětlovat rozdíl mezi pohlavím a genderem, že dělení na muže a ženy není univerzální… Nemůžu člověka, který mě osloví špatně, zastavit se slovy: „Promiňte, teď jste mě oslovil*a špatně a já vám proto udělám dvouhodinovou přednášku na téma trans identit.“ (smích).

Setkáváš se s předsudky, pokud jde o nebinární lidi a jazyk?

Zatím ne. Veřejná diskuse je v začátcích. Pokud vím, teprve letos v lednu přidával projekt Taky Trans facebookový příspěvek o nebinární češtině. V komentářích tam pak reagují hlavně lidé, kterých se to samotných týká. A lidé, se kterými o tom mluvím já, jsou prakticky všichni queer, většina trans, takže jsme na stejné vlně. Ale pokud bude někdy ve veřejném médiu téma nebinárního jazyka, nejspíš se ozve spoustu lidí s tím, že je to ničení jazyka.

A není? Nejde snaha o neutrální jazyk proti přirozenému vývoji jazyka?

Otázka je, jak moc je měnit svůj jazyk nepřirozené. Různé formy zásahů tady byly vždycky. Jazyk se měnil, protože to tak někdo chtěl. Kdybychom brali, že přirozenost jazyka je nepřemýšlet o tom, jak ho použiji, a prostě mluvit, tak je cílená snaha vytvořit nebinární jazyk asi trochu umělá. Zároveň ale vzniká z přirozené potřeby jazyk používat. Nebinární lidé tady jsou a je přirozené, že se snaží používat jazyk tak, aby vyjadřoval realitu.

Jak tedy vypadá taková nebinární čeština?

Někteří nebinární lidé mluví rodem, který jim byl přiřazen na základě anatomie, některým vyhovuje opačný, někteří rody střídají, někdo používá střední rod. Dá se používat množné číslo, což je inspirované angličtinou, ale to nefunguje ve všech osobách. Taky máme možnost pozměňovat věty tak, aby v nich rod nebyl, s čímž mám dlouholeté zkušenosti. Ale omezuje to, co se dá vyjádřit. Poslední varianta, je vytvořit nějakou novou alternativu. Třeba mě vyhovuje v soukromém životě používat novotvary s koncovou -e („one byle“ místo „on byl“). Nebo mít jazyk úplně bez rodu. Jako finština, čínština, maďarština a mnohé další.

Myslíš, že obeznámenost s cizími jazyky hraje roli při snaze o nebinární češtinu?

Spíš bych řekl, že znalost cizích jazyků dává větší možnost setkat se s tím tématem a nebinárními lidmi. V českém prostředí je velmi málo reprezentované. Poslední dobou se to ale zlepšuje. Viděl jsem článek na iDnes, u kterého byla vysvětlivka „Nebinární člověk – člověk který se necítí ani mužem ani ženou“.

Nějaký obecně platný způsob, jak v jazyce přistupovat k nebinárním lidem, není?

Zeptat se. Když víme, že je člověk nebinární, tak se zeptat.

Takže tě neurazilo, když jsem se po potřesení rukou zeptal, jak tě mám oslovovat?

Neurazilo. Bylo by hezké, kdyby se podařilo normalizovat, že si při seznámení lidé řeknou: „Ahoj, jmenuji se takhle, používám tento rod.“

Myslíš, že je reálné, aby se povědomí o nebinární češtině rozšířilo v dohledné době do široké veřejnosti?

Nemyslím, ale bylo by to žádoucí, protože současný stav je pro nás nepohodlný. Kdyby se tento problém podařilo vyřešit, nikomu by to neuškodilo, jen by to lidem zlepšilo život. Cílem ovšem není nutit to veřejnosti, ale mluvit tak aspoň mezi sebou. A mít aspoň s někým bezpečný prostor, kdy si můžeme oddychnout. Používat nebinární jazyk a čeština si zvykne. Ale pokud by se o to začaly zajímat jazykové autority, bylo by hezké, kdyby o tom jednaly i s nebinárními lidmi. Protože my jsme ti, kterých se to nejvíc týká.