Postavení LGBT lidí v Evropě se nelepší, v některých zemích se naopak zhoršuje, ukazují výsledky průzkumu napříč celou EU

Postavení LGBT lidí v Evropě se nelepší, v některých zemích se naopak zhoršuje, ukazují výsledky průzkumu napříč celou EU

Ačkoliv základní lidská práva by měla být garantována všem bez rozdílu pohlaví, věku, vyznání, sexuální orientace či genderové identity, pravdou je, že příslušníci/e mnoha minoritních skupin i dnes v rámci každodenního života naráží na nespočet překážek, které z nich činí „občany/ky druhé kategorie“. Jak naznačuje také unikátní průzkum Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA), i napříč evropskými zeměmi existují výrazné rozdíly v dané oblasti a zatímco v některých lokalitách jsou již LGBT lidé „plnohodnotnými členy/kami společnosti“ se všemi právy a povinnostmi (možností uzavírat manželství, vychovávat děti apod.) v jiných se jim téměř nedostává ani práv základních – tedy zejména práva na svobodné sexuální/genderové  sebeurčení. 

S téměř 140 000 LGBT respondenty je výzkum FRA, který byl realizován v roce 2019 napříč všemi zeměmi EU a také v Severní Makedonii a Srbsku, největším průzkumem svého druhu. Navazuje přitom na první podobnou studii, která byla pod taktovkou FRA uskutečněna v roce 2012. To umožňuje také srovnání výsledků, které naznačují, že pojednávané země za posledních sedm let učinily jen velmi malý (pokud vůbec nějaký) krok kupředu. Ačkoliv dotazovaní se v souhrnu shodli, že celkově pociťují vyšší míru akceptace ze strany většinové společnosti, přesto i držení partnera/ky stejného pohlaví za ruku na veřejnosti může být v některých zemích stále problémem. Podobně jako je žitou realitou diskriminace – v práci, ve škole, v kavárnách, barech, ale i v zařízeních zdravotnických a sociálních služeb. A to rozhodně nejsou povzbudivé informace. 

Běžnou praxí také je, že LGBT lidé, kteří se svou orientací/identitou netají, jsou různě obtěžováni – 40 % dotazovaných dokonce uvedlo, že se v posledních pěti letech stali terčem fyzických a sexuálních útoků. Trans lidé jsou pak (kromě diskriminace a různých forem násilí) v některých zemích vystaveni také zesměšňování – jelikož jejich doklady nekorespondují s jejich vzhledem (nutno říci, že průzkum vznikal v době, kdy např. Maďarsko ještě úřední změnu pohlaví povolovalo…). Velkým problémem pak je, že jak oběti diskriminace, tak i různých forem útoků, se (z celkem pochopitelných důvodů) zdráhají tyto incidenty hlásit (pokud vás toto téma zajímá a rádi byste se dozvěděli, jak postupovat, když se člověk stane terčem homofobního útoku, neměli byste si nechat ujít workshop Právem proti homofobii

Jak potom FRA uvádí, porovnávané země se nezřídka v přístupu k LGBT minoritě velmi liší. Zatímco tedy v Irsku, na Maltě či ve Finsku (zemích, které obecně platí za velmi liberální a LGBT-friendly) tak přes 70 % všech LGBT respondentů/ek zastávalo názor, že netolerance v jejich vlasti klesá, prakticky stejné množství dotazovaných z Polska a také Francie uvedlo úplný opak (a poukázalo tak na postupně se vyhrocující situaci). Obdobné je srovnání také v případě názorů na míru násilí vůči LGBT lidem, kdy právě respondenti z Polska a Francie pociťují v nadpoloviční většině jeho nárůst, kdežto respondenti z Malty a Irska naopak referovali o jeho poklesu.

Ovšem bez ohledu na to, kde dotazovaní/é žijí (a zda je daná země LGBT-friendly, či nikoliv), všichni se většinově shodli v tom, že legislativa, politika, stejně jako chování politiků, veřejně známých osobností či aktivistů významně ovlivňuje jejich životy. Podle FRA je tedy právě toto cesta, kterou by se měly ubírat země, kde jsou LGBT lidé označováni za „veřejnou hrozbu“. Respekt a uznání totiž nepřijde „z čistého nebe“ – pokud se tedy ve společnosti a na všech výše zmiňovaných úrovních neobjeví lidé, kteří budou usilovat o změnu, pověstné lepší zítřky jen tak nenastanou.  

Protože i v Česku LGBT komunita za svými právy již ušla dlouhou cestu, můžete si ji připomenout na výstavě Duhová cesta ke svobodě – 30 let LGBT v Česku. O tom, jak rozdílný přístup panuje k LGBT lidem i v rámci států, které jsou nám velmi blízko, pak bude diskuse Když jde na pridu o život, které se zúčastní organizátoři/ky pridů na Slovensku, v Maďarsku a Polsku.

 

Autor: Mirka Dobešová