fbpx

ČLÁNKY

LGBT+ lidé se s homofobní šikanou poprvé setkají ve škole, ukazují výzkumy

Přestože v dnešní době na českých školách působí mnoho pokrokových vyučujících, kteří děti vedou k ohleduplnosti a otevřenosti, realitou zůstává, že LGBT+ lidé čelí homofobní nebo transfobní diskriminaci nejčastěji právě ve školním prostředí. Často se potýkají s depresemi, úzkostmi a situaci nechávají vyplynout bez jakéhokoliv řešení. “Cestu vidím ve všímavosti, podpoře a odvaze postavit se homofobnímu chování. To je úkol nás všech,” říká pedagožka a odborná garantka z poradny Sbarvouven.cz Jana Soukupová.

 

Spáchal sebevraždu ve svých čtrnácti letech. Filip, synovec moderátorky Pošty pro tebe Ester Janečkové, v dopise na rozloučenou napsal, že jeho hlavní motivací pro ukončení svého života bylo nepřijetí a výsměch ze strany společnosti kvůli jeho menšinové sexuální orientaci. Především doufal v to, že jeho smrt nebude zbytečná.

 “...dnešní svět je naprosto plný předsudků a nenávisti k určitým skupinám lidí. To mě hrozně štve a přeji si, aby to tak nebylo, aby se se všemi lidmi zacházelo stejně,” přál si v dopise Filip. Kolik dalších lidí však zažívá něco podobného? S jakými formami šikany se LGBT+ studenti a studentky na školách setkávají? Nebo jak se dá těmto situacím předcházet?

 

Filip

 Jedna z posledních fotografií Filipa. Jeho sebevražda stála u zrodu poradny Sbarvouven.cz

 

Výsledky průzkumů ukazují smutnou realitu

LGBT+ lidé se podle výzkumu veřejného ochránce práv z roku 2019 cítí zhruba třikrát více diskriminovaní než běžná populace. Nejčastěji čelí diskriminaci či obtěžování v prostředí školy nebo univerzity. Celá pětina studujících respondentů se tam setkala s negativními komentáři či projevy z důvodu své sexuální orientace nebo genderové identity. 

To potvrzují i starší průzkumy organizace PROUD či mezinárodní výzkumné Agentury pro základní práva (FRA). Podle nich má 96 % studujících zkušenost s tím, že během svého studentského života byli*y svědky či svědkyněmi negativních komentářů nebo jednání způsobených tím, že byl někdo z jejich okolí ve škole považován za LGBT+ osobu. 

Mgr. Jana Soukupová se domnívá, že taková čísla jsou způsobena tím, že respondenti v těchto kolektivech tráví nejvíce svého času. “Zde jsou součástí velké sociální skupiny, kterou si nevybírají, nejsou ve své spřízněné sociální bublině. Při velkém počtu pravidelných kontaktů je pravděpodobnost setkání se s homofobní diskriminací či obtěžováním pravděpodobnější a četnější než v prostředí, které si sami určují,” vysvětluje Soukupová.

Diskriminace ve vzdělávání je typická pro nejrůznější projevy zesměšňování, vyhrožování a šikany ze strany spolužáků a spolužaček. Respondenti průzumů se třeba i jen z doslechu v drtivé většině nejvíce setkávají s výroky typu “to je teploušský”. Časté jsou také vtipy o LGBT+ lidech, pomlouvání, zesměšňování a slovní útoky. Ve školách jsou často LGBT+ žáci či žačky ignorováni a tím pádem dochází k jejich vyčleňování z kolektivu. V menší míře se pak tito studenti setkávají s fyzickým napadením.

 

“Byl jsem na dvou základních školách a ani na jedné se mi nelíbilo. Všichni mě nesnášeli, včetně některých učitelů. Prožil jsem toho moc. Škrcení, bití, internetové ztrapňování, veřejný výsměch,” vypráví bisexuální muž.

 

Ve velké míře tyto situace studující neřeší, případně je komunikují mezi sebou. Velmi zřídka pak do řešení diskriminace zapojují dospělé – ze sedmi procent třídní vyučující a ze tří procent výchovné poradce a rodiče, dále pak psychology či jiné vyučující. Podle Soukupové se děti neobrací na rodiče a své blízké, protože mají obavu, aby je nezatížili strachem o ně. Dalším důvodem pak je, že se bojí bagatelizování a nepochopení situace, kterou zažívají.

“Častým důvodem, se kterým se také setkávám, je obava z předčasného upozornění na situaci, kdy se sami nachází v procesu poznávání se a přijetí se. Jde často o velmi citlivé období, kdy si za důvěrníka hledají blízké osoby, kterým důvěřují nebo naopak anonymní kontakt, při kterém mohou telefonovat nebo chatovat a dostává se jim podpory,” dodává Soukupová.

 

Bezpečné prostředí pro všechny

Podle výzkumu veřejné ochránkyně je důležité, aby škola pro všechny své žáky a žákyně vytvořila bezpečné prostředí, šikaně předcházela a účinně ji řešila. Avšak právě čtyři procenta dotázaných uvedly, že nejzávažnější situaci v životě související s diskriminací, obtěžováním či šikanou zažily právě v souvislosti se vzděláváním. Mnohdy jsou tedy právě vzdělávací instituce místem, kde se LGBT+ lidé poprvé ve svém životě setkají s předsudky a projevy homofobie. 

Soukupová si je vědoma, že pro školy existuje kvalitní metodika, jak předcházet a řešit šikanu jako obecný jev. Ve školních vzdělávacích programech však postrádá seznamování žáků a žákyň s LGBT+ lidmi. “Velmi často sami metodikové prevencí nebo vyučující občanských a rodinných výchov nemají uchopený ani základní slovník pojmů spojených s LGBT+. Nejistota pedagogů v tématu vede k vynechávání tohoto učiva,” říká Soukupová a dodává, že určitou roli může hrát i velký tlak ze strany rodičů.

Ve školách se při řešení šikany postupuje velmi často podle metodiky nezahrnující specifika LGBT+. “Zde vidím velký prostor pro vzdělávání pedagogů i studentů pedagogických fakult. Je to cesta, jak v budoucnu zlepšit málo účinná opatření zajišťující bezpečný prostor pro žáky a žákyně z LGBT+ komunity nebo jejich přátel,” vysvětluje Soukupová.

 

Homofobie mezi vyučujícími

V mnoha případech nejsou původci homofobního jednání na školách pouze spolužáci, nýbrž i pedagogický sbor. Z průzkumu PROUD plyne, že z 518 případů provedl slovní útok či zesměšňování studenta v pěti procentech právě vyučující. “Můj učitel mi řekl, že homosexualita je nemoc, načež jsem se ho zeptala, když je to teda nemoc, jak bych to měla léčit. Odpověděl, že se to nedá léčit, jedině zastřelením,” vypráví bisexuální žena.

Soukupová se domnívá, že společnost od pedagogů očekává, že budou nositeli morálních hodnot, ale podle ní jsou to také jen lidé, kteří odráží situaci ve společnosti. Příčinu takového chování vidí v generačním vnímání LGBT+ lidí nebo v neznalosti problematiky, která se projevuje uchylováním se ke zlehčování nebo vyhýbání se tohoto tématu. “Dalším důvodem je celkové nastavení některých pedagogů, kteří se projevují nejen homofobně, ale také rasisticky v nejširším smyslu,” dodává Soukupová. 

Více jak polovina žáků se setkala s tím, že o nich vyučující říkal vtipy a téměř polovina s tím, že slyšela vyučujícího použít označení LGBT jako nadávku. Ve školách, bohužel, není ojedinělé ani popírání existence LGBT+ žáků a žákyň. Takové chování vyučujících se neomezuje ani na jednotné typy škol, které LGBT+ studenti navštěvují. Výsledky jsou podobné pro žáky a žákyně základních škol, učilišť, odborných škol i gymnázií.

 

„Ve škole mě a mého spolužáka a zároveň nejlepšího kamaráda o hodině učitelka zesměšňovala, protože jsem spal u něj, protože mám blíž školu, a zaspali jsme, tak před všema říkala, že jsme si je šoupali do prdele, a že spíme u sebe na posteli a tak. Ale nic z toho není pravda, jen je na mě zasedlá a dělá mi problémy a ostudu,” svěřuje se sedmnáctiletý gay z odborného učiliště.

 

Polovina lidí se skrývá

Z průzkumu bývalé Ombudsmanky mimo jiné vyplývá že svou genderovou identitu a sexuální orientaci ve škole skrývá téměř polovina LGBT+ jedinců. Přestože se jedná ve srovnání s předešlými roky o posun k otevřenosti, čísla jsou stále vysoká. Popsané zkušenosti mají mnohdy velmi špatný vliv na psychické zdraví LGBT+ lidí.

“Některé zkušenosti s homo/transfobním jednáním si mladí lidé odnáší do zbytku života. Často poškodí psychiku jedince natolik, že jednou z volených cest, jak uniknout ze situace, je sebepoškozování nebo sebevražedné tendence,” říká Soukupová. “Takové chování není výjimečné a vyžaduje následnou odbornou pomoc. Cestu vidím ve všímavosti, podpoře a odvaze postavit se homofobnímu chování. To je úkol nás všech,” ukončuje.

 

Na tíživé životní situace mladí LGBT+ lidé nemusí být sami, a to díky on-line poradně Sbarvouven.cz. Ta je jediným místem na českém internetu, kde se mladí lidé mohou anonymně svěřit a dostane se jim odpovědi od proškoleného mentora či mentorky. Nacházejí tak svého průvodce nebo průvodkyni v těžké životní fázi. Aby poradnu mohl využít opravdu každý, jsou její služby zdarma. Provoz však něco stojí a může fungovat jen díky komunitě štědrých dárců a dárkyň. Na ty se mladí LGBT+ lidé mohou spolehnout a stejně tak jim můžete být oporou i vy. Pokud navíc přispějete na provoz poradny právě teď, váš dar bude zdvojnásoben

 

Autorka: Anna Pálová

CO DĚLÁME

PROJEKTY

VZDĚLÁVÁNÍ

CO DĚLÁME

POMOC

VYJEDNÁVÁNÍ

KDO JSME

SLEDUJTE NÁS

FAKTURAČNÍ ÚDAJE

Prague Pride z. s. 

Rybná 716/24 
110 00 Praha 1 
Česká republika

IČO 22842730 

Zápis ve spolkovém rejstříku: Městský soud v Praze, oddíl L, vložka 22311

SOCIÁLNÍ SÍTĚ

© Copyright 2022 Prague Pride z. s. All Rights Reserved.

VYHLEDAT

Image

Na tomto webu používáme soubory cookie, abychom mohli zajistit jeho plnou funkčnost, analyzovat návštěvnost a případně přizpůsobit vhodně obsah a reklamu konkrétním uživatelům. Veškeré takto získané informace zpracováváme v souladu s dokumentem Prohlášení o ochraně osobních údajů.